2024

V první řadě bych chtěl popřát hezký nový rok všem dobrým lidem, 2695 čtenářům na Instagramu, 1351 fanouškům na Facebooku a vlastně všem, kteří nějak aktivně podporují domácí thrashmetalovou scénu. Uf! V roce 2011 THRASH OR DIE začíná jako typická FB stránka, kde se sdílely pouze videa z YouTube. Dnes mám za sebou několikaleté zkušenosti s propagací hudby, umím něco napsat, mám dva originální pořady. S tím souvisí dvě obrovské letošní novinky. Moderně pojatá série minirozhovorů 5 PŘESNĚ MÍŘENÝCH STŘEL! si takřka okamžitě získala přízeň. Dík. Dále vznikla oficiální webová stránka, kde mám daleko více životního prostoru. Spravuju sociální sítě FOBIA webzine a nový instagramový profil kapely EXORCIZPHOBIA. Když mi Tomáš Skořepa zatelefonoval, jestli bych se o to nechtěl starat, ani jsem o tom moc nepřemýšlel. Exorcizphobie je symbolem renesance thrash metalu v Česku. Také mám na svědomí organizaci soutěže o lístky na fesťák Nuclear Intervention Fest. Vlastně mám za sebou povedený rok, hehe. Posledně jsem brečel, že jsem chtěl vydat vlastní zine. Zázraky se dějí. Prozradím, že v současnosti na nějaké tištěné publikaci pracuju. Chá! Snad se bude líbit. Povedlo se mi během tří hodin sehnat kupce pro čtyřicet triček s mým logem - je to zadané ve výrobě. Serte metal i v roce 2024!!!

5 PŘESNĚ MÍŘENÝCH STŘEL

JIŽ BRZY. Logické vyústění mých aktivit. Za posledních 12 let jsem potkal spoustu nadaných lidí a možná se něco naučil. Mám i větší drzost. Připravuju (foto)seriál složený z minirozhovorů, které budou především třepat o domácí hudební scéně. 5 PŘESNĚ MÍŘENÝCH STŘEL! 

2023

Dělám to každý rok, když si urovnám myšlenky a ani letošek nebude výjimkou. Zdravím tímto postem 1213 sledujících na Facebooku, 1936 sledujících na Instagramu, čtenáře FOBIA zine, pořadatele koncertů, vydavatele, kapely a fanoušky thrash metalu. Bez vás by to asi nemělo smysl dělat. Co se nepovedlo? Chtěl jsem začátkem roku pracovat na zinu, který měl popisovat historii jedné nejmenované skupiny, ale přešla mě chuť. Stále to opakuju. Mám zájem podporovat pouze ambiciózní umělce. O aroganci nebo nevděčnosti raději pomlčím. Dále jsem slušně odmítl pracovat pro jeden výborný pořadatelský tým a jedno velké české rádio. Co se povedlo? Začaly mě bavit pohyblivé obrázky a rád bych i takhle začal supportovat. Stále píši recenze, reporty a dělám rozhovory, které pak vychází na Fobii. Tyto články chytře propaguju. Nově od loňského roku nejlepšímu webzinu dokonce spravuju IG profil. Loni v srpnu jsem si udělal radost. Vznikl instagramový fotoseriál "Věděli jste, že...", kde svou sběratelskou vášeň spojuji se zajímavými fakty. K dnešnímu dni existuje 28 epizod. Stále mám ambice napsat knihu, jež čtenářům sežere mozek. 

2022

Není důležité nadchnout se pro něco na dva roky. Důležité je u toho vydržet. Příští měsíc to bude už 11 let. Minulý rok jsem poděkoval všem fanouškům, kapelám, pořadatelům a vydavatelům za zpětnou vazbu. Od té doby se stalo hned několik věcí. Nacházím nějaký svůj rytmus. Nehraju na kvantitu, hraju na kvalitu. Obsah se skládá z věcí, které mně přijdou zajímavé a důležité (kdo chce být součástí, tak se stejně sám ozve). Rozhodně už nejsem motivovaný zavděčit se všem a všemu - byla by škoda, kdyby můj velín vybuchl. Mezi moje dobročinné služby patří recenze a rozhovory, které vychází na FOBIA zine (1. místo za rok 2021 v anketě Břitva; kategorie nejlepší internetové médium). Články, kapely, desky sám chytře propaguju na sociálních sítích. Jsem domluvený s kapelou MURDER INC., že si jich budu více všímat. Díky tomu můžu zkoušet nové finty, jak dostat umělecké dílo ke správným lidem a to je vzrušující.

2021

Je to zvláštní doba. Člověk stárne, a protože tráví spoustu času o samotě, má čas přemýšlet a bilancovat nad svým životem. V září to bude 10 let, kdy ještě jako student SPŠ Klatovy vytvářím facebookovou stránku THRASH OR DIE. Díky ní jsem poznal spoustu nadaných lidí, mohl nahlédnout do kuchyně a v neposlední řadě dostat možnost psát o něčem, čím denně žiju. Děkuju všem více jak 1000 fanouškům, kteří si na mě občas vzpomenou. Bez vás bych nebyl nic. 

FOBIA ZINE

Historie zinu sahá až do roku 1997, kdy vycházel jako tištěný fanzin kapely F.O.B. z Tábora. Já se do týmu připojuji v březnu 2018 a můj život s hudbou dostává nový rozměr. Do té doby muziku znám pouze z pohledu fanouška či muzikanta. Šéfredaktor Honza "Johan" Filip (ex-Pařát, Telepatie zine) mě v rámci mých možností naučil psát o mém každodenním chlebu. Od té doby si musím dávat pozor, co veřejně publikuju, haha. Během pandemie covid-19 se uskutečnil sraz redakce u druhého šéfredaktora Coorneluse (Telepatie zine, Sklizeň). Často se vídám se spícím redaktorem Petrem Kolářem (do Fobie mě naverboval on) na koncertech, které pořádá pod hlavičkou Thrash Nightmare Promotion. V současnosti pro webzine píšu občas, protože se realizuju ve vlastních projektech. Přesto mu každý den věnuju 10 minut života, abych aktualizoval jeho sociální sítě Facebook a Instagram.

www.fobiazine.net

PŘED THRASH OR DIE

Na fotografii držím housle svého pradědečka. Budou moje, protože mám z rodiny nejsilnější vztah k hudbě.

Byl jsem premiant, takže patřím mezi děti, které chodily v rámci školy do různých kroužků. Vystřídal jsem náboženství (jo, to opravdu v devadesátkách fungovalo a existovaly k tomu dokonce učebnice), přírodovědný kroužek a skončil u hudební nauky. Nakonec si volím nástroj elektrické varhany. U nás strašně populární instrument. Hrálo na něj opravdu mraky lidí. Zápal mně vydržel do puberty. S odstupem času mi to trochu mrzí, protože jsem si letitým hraním osvojil hraní obouruč podle not. Pak přišlo moje punkové období, vrcholící založením kapely se svými nejlepšími přáteli. Bohužel popularita (dokonce odehraná nějaká desítka koncertů) nám vydržela pouze do času, než jsme se naučili drobet hrát; přerod z kuriozity do tuctové skupiny. Pak už nikoho nezajímáme a já chci dělat vážnější hudbu. Plánický kytarový guru Vratislav Mrázek mně totiž dal při soukromých hodinách výborný základ pro skládání vlastních písní. Nakonec jsem řekl dost a začal psát do šuplíku. Vše zlomil koncert Sodom. Tehdy jsem se poprvé cítil lépe jako fanoušek. Avšak mám stále sen skládat nové písně.