ROZHOVOR: XAge na turné v Brazílii

Český thrash metal dobývá Jižní Ameriku! Kapela XAge se loni vydala na odvážnou misi přes oceán, aby během měsíčního turné ukázala Brazilcům, jak se kuje ocel v srdci Evropy. O tom, jaké to je kráčet ve stopách kultovní Sepultury, o nezapomenutelných zážitcích z karnevalu v Salvadoru i o tom, jak se z kolegů z branže stává rodina, jsem si popovídal s celou sestavou.

Není příliš běžné, aby tuzemský thrash metal expandoval za oceán, ale kapele XAge se to minulý rok podařilo – strávili jste měsíc na turné v Brazílii. Vítejte na THRASH OR DIE! Pro náš rozhovor bude asi zásadní zmínit skupinu ALKYMENIA, která vám pomohla celou tour zrealizovat. Je to tak?

Max: Je to tak! :) O Alkymenii jsme poprvé slyšeli už pár let zpátky. Do Evropy se totiž pravidelně vrací. Tehdy jsme si říkali, že třeba bude možnost se jednou setkat na pódiu. Když se tak poprvé stalo, tolik jsme si rozuměli, že to prostě nemohlo zůstat jen u zběžného pokecu po koncertě. Pozvali jsme je na kafe k nám a v tu chvíli jsme věděli, že naše společná jízda brzy začne.

Mára: Když jsme přistáli v Recife a viděli jsme se s nimi podruhé, tentokrát již jako dobří přátelé, od prvních pár slov mezi námi mi bylo jasné, že naše spolupráce během tour nebude mít chybu – a to se taky stalo.

Radek: Alkymenia se stala více než spřátelenou kapelou, rozumíme si tolik, že se stali doslova naší rodinou. Strávili jsme s nimi měsíc v Brazílii, poté turné v Čechách a letos se nemůžeme dočkat, až přiletí v říjnu znovu na evropské tour.

Michal: Co víc dodat… jsou to prostě skvělí lidi. Je super s nimi trávit tolik času. 

V jiných rozhovorech jsem četl, že šlo o váš splněný sen. Zrodila se touha hrát právě v Brazílii už kdysi při poslechu kultovní Sepultury?

Mára: Určitě. Díky tátovi jsem poslouchal Sepulturu už od malička. Byl to pro mě tedy splněný sen vystoupit v jejich domovině.

Michal: Mně to popravdě nikdy ani nenapadlo. Sepultura měla na mě jako thrashmetalistu tělem i duší velký vliv. Techniky Igora Cavalery si cením od svých hudebních začátků až dodnes. To, že se vydám hrát do země, odkud pocházejí, mi do poslední chvíle přišlo neuvěřitelné.

Max: Brazílii dlouhodobě vnímám jako zemi, která má v umění a kultuře z celosvětového hlediska strašně moc co říct. O to víc mě vždycky těšilo, že tam má thrash metal, z velké části díky Sepultuře, tak silnou pozici. S myšlenkou zahraničního tour jsme koketovali samozřejmě už několikrát… S trochou nadsázky teď můžeme říct: Kam jinam by thrashmetalová banda měla jet na první souvislé zahraniční tour než právě do Brazílie.

Radek: Náš splněný sen představuje hrát svoji muziku kdekoliv a kdykoliv. Brazílie byla však odměnou. Jsme velice vděční, že jsme měli příležitost dovézt naši evropskou muziku do thrashmetalové velmoci. 

Domlouvat turné přes půl světa není jen tak. Co všechno jste si museli do Jižní Ameriky vézt s sebou a neměli jste obavy, že se vám technika během tak dlouhé cesty poškodí?

Radek: Domlouvání měsíčního turné v Brazílii zabralo téměř celý rok 2024. Nakonec se podařilo vše domluvit tak, že jsme si vezli jen kytary, pedály na bicí a multiefekty zakoupené právě pro toto turné.

Max: Chtěli jsme si do Brazílie přivézt náš vlastní zvuk, často používáme čistý kytarový zvuk, tudíž multiefekty byly nutné. Celý měsíc před odletem nám zabralo na nich vytvořit co možná nejlepší a nejpodobnější soundy našemu debutu ParadoX, které máme na našich českých aparátech. Kromě toho jsme vezli pouze dva kufry pro celou kapelu, z toho jeden byl celý narvaný merchem. A z obav o naše ESPéčka jsem se před cestou třesl jako osika.

Michal: Vezl jsem si s sebou pedály, poněvadž jsem na svoje Tricky zvyklý a celé bicí jednoduše nepřevezeš. Cestu přežily bez úhony, ale hned během první skladby prvního koncertu na karnevalu v Caruaru došlo k poškození. Vzápětí, jak už jsem řekl i v našem dokumentu o tour, se mi podařilo poškodit i zapůjčené pedály od Alkymenie. :)

Mára: Obavy tu rozhodně byly. Kvůli letecké přepravě jsme nástroje přepravovali na palubě, což nám však aerolinky cestou zpátky domů v Lisabonu znemožnily a musely letět v zavazadlovém prostoru. Nakonec naštěstí doletěly nepoškozené. Další věc je, že vzhledem k tomu, že studuji všeobecné ošetřovatelství, tak jsem byl kapelou zvolen medikem výpravy. :) To tedy znamenalo, že jsem měl na starosti kromě osobních věcí a baskytary i veškeré léky. 

Zbyl vám během turné čas užít si Brazílii i jako turisté? Z vašeho video cestopisu – v době našeho rozhovoru jsou venku dva díly ze tří – to totiž vypadá, že jste byli neustále v pohybu.

Max: Nejen z okének aut a autobusů jsme viděli mnoho tváří Brazílie, jmenovat tady všechno nejde a i ve zmíněném videu jsou jen ty hlavní momenty. Avšak pro mě velkým zážitkem bylo zažít to živo v ulicích, mimo jiné hlavně během karnevalu v Salvadoru. Je to něco jako taková celosvětová kulturní metropole. To se v tomto ohledu asi nedá s ničím z toho, co jsem doposud viděl, srovnat.

Radek: Cestování a koncerty zabraly spoustu času, ale vždy nám kluci z Alkymenie připravili program tak, abychom z jejich země viděli co nejvíce. Vidět pravděpodobně nejstarší kostel v Brazílii, navštívit jednu z nejslavnějších pláží, projít slavná místa nebo vidět panenskou přírodu v horách bylo opravdu úžasné.

Michal: Já i moje staré kosti jsme si užili výšlap na poutní místo Monte Bom Jesus v centru Caruaru. Těch 365 schodů strmě nahoru byl fakt masakr.

Mára: Během cestování jsme toho viděli hodně, často sice ve spěchu, ale hodně. Zajímavostí ještě může být třeba návštěva místa, kde se natáčel videoklip k Roots Bloody Roots právě od Sepultury. 

Naplánováno bylo celkem 15 koncertů. Klaply nakonec všechny, nebo došlo k nějakým změnám? A na který z nich jste nejvíce hrdí?

Radek: Jeden koncert byl z technických důvodů zrušen, avšak zároveň ho nahradil jiný, pro nás neočekávaný koncert. Pro mě bylo mimo jiné zásadní vystoupení v Caruaru v Metal Beeru, protože jsme se tam setkali se všemi novými přáteli, které jsme si v Caruaru našli. A také jsme jim představili pro ně neznámou tradici, a to křest CD. A kmotry se nestal nikdo jiný než Alkymenia.

Michal: Za mě byla jasným favoritem mezi koncerty rocková stage karnevalu v Salvadoru de Bahia, kde jsme měli tu čest vystoupit jako teprve druhá evropská kapela v historii.

Mára: Co se týče té pocty, tak rozhodně Salvador. Já bych ještě rád vypíchnul poslední koncert v městě Gravatá. Skvělá atmosféra ve staré hale, Brazilci se s námi loučili opravdu krásně – společnými fotkami a podpisy na vlajku Brazílie, kterou jsme si odvezli jako hlavní suvenýr domů.

Max: Všechny koncerty byly velkým zážitkem. Kontrast v atmosféře byl patrný mezi jednotlivými akcemi i ve srovnání s tím, na co jsme zvyklí v Evropě. Hrdý jsem určitě na tu českou premiéru na bahijském karnevalu. Nicméně skutečně každý koncert byl neuvěřitelně živý díky publiku, které se nám pravidelně podepisovalo na zmíněnou vlajku a my zase jim na CD, trička a tak dále. Lidé byli tak přívětiví, že jsme se mezi nimi cítili v podstatě doma. 

Z vašeho nadšení je cítit, že se do Brazílie hodláte jednou vrátit. Neláká vás však po těchto zkušenostech vyrazit i do jiných exotických destinací?

Michal: Přesně tak. Jak už jsme jednou někde říkali, takové turné se nedá popsat, jen prožít. Nějaké plány na návrat tu jsou, ale to ví lépe asi Max s Radkem.

Max: Plány na druhé brazilské tour směřujeme s Alkymenií a pořadateli už na příští rok 2027. Tentokrát však naše cesta bude probíhat v jiném období než v tom karnevalovém. Jinak ano, samozřejmě, až se naskytne příležitost vyrazit s muzikou opět třeba právě někam za oceán, tak tuto možnost rádi využijeme. A jsem přesvědčen, že s trochou víry a snahy to nastane znovu.

Mára: Brazílie byla perfektní, na návrat se těšíme. Ale musíme si zařídit všechno dopředu ohledně našich životů tady v Čechách. Poněvadž se hudbou plně neživíme, je v rámci příprav na jakékoliv tour takhle daleko od domova nutné zařídit si to i u zaměstnavatele, popřípadě ve škole a u rodiny.

Radek: Každopádně rádi hrajeme úplně všude. Je jedno, jestli je to malý klub, obrovský festival, nebo zahradní párty. Každá akce je pro nás skvělá a má své pro i proti. Pokud bude příležitost a energie něco takového zrealizovat, určitě vyrazíme i do dalších destinací. 

V říjnu se Alkymenia vrací do Evropy. Plánujete jim oplatit jejich pohostinnost něčím speciálním? Můžeme se těšit na nějaké společné "česko-brazilské" překvapení přímo na pódiu?

Radek: Loni v srpnu jsme se snažili ukázat klukům co nejvíce z krás naší země a letos v říjnu v tom hodláme pokračovat. Chtěli bychom zavítat více na Moravu a do Slezska.

Max: Jak říká Radek, v srpnu jsme se snažili stihnout maximum v rámci českého tour. Vůbec bych to však nenazýval nějakou oplátkou, náš vztah s Alkymenií spočívá v tom, že jsme skutečně moc rádi na cestách společně. Nyní plánujeme s oběma kapelami projet větší část Evropy, což potenciálně může být jedno z překvapení.

Mára: V říjnu se pokusíme toho společně projet mnohem víc. Přemýšleli jsme i o nějaké spolupráci přímo v muzice, ale to nebudeme prozrazovat, dokud to nebude aktuální.

Michal: Nechte se překvapit. ;-)

Maxi, zmínil jsi, že brazilská kultura má co nabídnout. Narazili jste během turné na nějakou lokální kapelu (kromě Alkymenie), která vás svým výkonem naprosto odrovnala a o které by se v Česku mělo vědět?

Max: Narazili jsme na mnoho kapel. Je ohromně cítit cit rockových a metalových hudebníků pro místní rytmy, které jsme my jako Evropané často na první poslech nepochopili. Jednotliví členové kapel jsou skvělí muzikanti tělem i duší. Zmínil bych třeba kapelu Eskröta, která pravidelně jezdí i na tour do Evropy a v Brazílii už je v té metalové sféře téměř hvězdou. Vystoupili například na Knotfestu 2024 v São Paulu. My jsme s nimi absolvovali dvě vystoupení – na karnevalu a pak také v klubu v Recife, kam nás sami pozvali.

Karneval v Salvadoru byl historickým milníkem – teprve druhá evropská kapela. Pocítili jste na místě tíhu tohoto faktu, nebo jste se soustředili čistě na výkon? Setkali jste se s nějakými místními legendami, které stály u zrodu téhle rockové stage?

Radek: Určitě jsi viděl náš dokument, tak víš, že příjezd na největší vystoupení byl tak trochu jako z filmu Rychle a zběsile. :) Pravda je, že celá Brazílie v nás nechala tak silný dojem, že na nějakou trému nebyl vůbec čas. Salvadorský karneval byl spíše náročný z organizační stránky, protože není obvyklé, aby tam vystoupila zahraniční kapela. Největší dík patří Sandře, která vše zařídila, včetně ubytování u ní doma s dalšími kapelami. Jako promotérka tuto stage řídí už desítky let.

V roce 2024 vám vyšlo album "ParadoX". V té době ale vydávaly silné desky i kapely jako Refore, Laid to Waste, Faüst či Mörghuul, takže se na vás při koncoročním bilancování možná trochu zapomnělo. Jak na váš materiál reagovalo brazilské publikum? Dostálo své temperamentní pověsti?

Radek: Pro mě trochu složitá otázka. Nikdy jsem nebyl příznivcem "sypání desek". Já miluju prostě živé vystupování a nahrávka je pro mě s trochou nadsázky nutné zlo. Ne že bych tím opovrhoval, ale živé vystoupení je pro mě prostě víc než počet nahraných CD. Brazilci jsou na jednu stranu divocí a na druhou stydliví. Na každém kroku jsme se sice fotili, ale komunikace trochu vázla – alespoň tedy do prvního drinku.

Max: U dalšího alba se asi budeme snažit o větší propagaci než u ParadoX. Avšak jak už Radek nastínil, dlouhodobě se soustředíme především na koncerty. Právě tam podle nás dostává album příležitost nabýt té přidané hodnoty, kterou vnímáme jako zásadní. A v Brazílii jsme materiálem z debutu, a také skladbou, kterou jsme napsali těsně před odletem přímo pro Brazilce, dokázali vyburcovat publikum tak, že nám onu pověst o svém temperamentu potvrdilo. 

XAge začíná svůj šestý rok existence. Maxovi je 21 let a Mára je jen o čtyři roky starší – na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby bubeník Michal a kytarista Radek nebyli ročníky sedmdesáté. Michale a Radku, funguje skupina jako "dvougenerační barák"? A jaké byly vaše hudební aktivity v minulosti?

Radek: XAge je svým způsobem asi výjimka mezi kapelami. Už od začátku je tenhle projekt postavený na rovnocennosti – každý člen tvoří 25 % kapely. Nemáme leadera, ani nemáme žádné koště. Prostě každý názor se počítá bez ohledu na věk. No a v minulosti? No, něco jsem někde odehrál, ale z rozhovorů bývalých spoluhráčů jsem se dozvěděl, že to nestálo za řeč, tak je zbytečné to zmiňovat. :)

Michal: S Radkem nás pojí asi třicet let společného hraní. Když jsem začínal v kapele Agony, tak už tehdy jsme se s Radkem potkávali na pódiu. Pak jsme spolu strávili mnoho let v kapele Extreme, já tedy s nějakými zastávkami ještě v dalších kapelách. Krátce poté, co jsme se s ostatními spoluhráči rozešli, jsme se s Radkem dali dohromady tentokrát v XAge – možná osud. :)

Mára vyzdvihl poslední brazilský koncert v Gravatá. Bylo těžké se loučit? A co přesně pro vás znamená ta podepsaná brazilská vlajka – bude mít ve zkušebně speciální místo?

Max: Pro mě bylo opravdu těžké se loučit, taky jsem se tam párkrát i málem oženil (smích). Ne, dělám si srandu. :) Slzu mi zamačkávalo vědomí, že zde rozhodně nejsme naposledy a že kamarádi a fanoušci na nás díky vřelému vztahu, který jsme si vybudovali, jen tak nezapomenou. To je taky přesně to, co pro mě znamená ta vlajka.

Radek: Nápad s vlajkou přišel až někdy v půlce tour, což je vlastně škoda. Samozřejmě jsme se ptali, zda je to možné a není to nějak proti morálním pravidlům nebo zákonu psát na brazilskou vlajku – naštěstí není. Pro mě osobně je to vzpomínka. Některé podpisy a vzkazy mám spojené přímo s konkrétním člověkem. Vlajku vezmeme s sebou na další tour do Brazílie a v této tradici budeme pokračovat, dokud na ní bude alespoň kousíček místa.

Mára: Loučení s Brazílií bylo smutné, ten měsíc utekl strašně rychle a člověk si tam zvykl. Zároveň jsem se ale těšil domů za rodinou a přítelkyní, protože už mi fakt chyběli. Podepsaná brazilská vlajka pro mě znamená obrovskou vzpomínku na celou tour a na lidi, které jsme tam potkali. Je to připomínka toho, že to všechno nebyl sen, ale že jsme to fakt zažili.

Michal: Hlavně loučení s Alkymenií, se kterou jsme tam strávili tolik času, bylo emotivní. Klidně bych tam ještě zůstal, ale zároveň jsem se už těšil domů. Vlajka s podpisy je pro mě silná památka na lidi, energii a koncerty, které jsme tam zažili. 

Děkuju kapele XAge za rozhovor, hodně štěstí a snad někdy na koncertě.

Moc děkujeme a těšíme se, že se s tebou i s čtenáři někde brzy potkáme.