57. Václav Votruba - Dark Angels, Ánni

🎯 5 přesně mířených střel s Václavem Votrubou. SPECIÁL O UMĚLÉ INTELIGENCI

Asi dnes už není nikdo, kdo by neslyšel o umělé inteligenci. Je totiž úplně všude. I když jsem o tomto výdobytku moderní doby samozřejmě věděl předtím, poprvé jsem AI vyzkoušel teprve minulý rok. Museli mi ji ukázat kolegové v práci, když jsme diskutovali o tom, jak moc je kdo nahraditelný. Jednalo se o volně dostupnou verzi od Googlu. Jedna z prvních věcí, co jsem udělal, bylo, že jsem zadal: "Napiš recenzi na album Tinnitus Inquisition od Faüst." Pak mi spadla brada. Lépe bych to snad ani nezvládl. Až na konci jsem se dočetl, že vygenerovaný text čerpal také ze dvou článků, které jsem v době vydání napsal pro Fobia zine. Do rozhovoru jsem si proto záměrně pozval Václava Votrubu, pro něhož je to oblíbené téma. 

1) Ahoj Václave. Hned na začátku bychom mohli vybalit, kde a jak s umělou inteligencí pracujeme. Připomenu čtenářům, že jsi moderátor, fotograf, spisovatel a hudebník. Vykopávám. Od letošního roku ji nasazuji na kontrolu překlepů v článcích. Na tohle je to hodně fajn pomocník. Pamatuju na dobu, kdy jsem si text po sobě přečetl snad desetkrát, a stejně jsem chybu přehlédl a všiml si jí, až když byl výsledek publikovaný. Tento nástroj mi pomáhá také s tvorbou propagačních materiálů. Mám sice placený grafický editor, ale jako výtvarník se necítím. Někdy se na AI obracím i při přípravě jídla, protože jsem kuchařská lama. V každém případě to šetří čas, což je asi původní účel. Jak jsi na tom ty?

Václav: Já s AI pracuji dnes a denně. Jsme kamarádi. Ptám se na praktické věci, kolikrát ji používám i místo vyhledávače a jelikož pracuji v marketingu, mám ji jako pomocníka i z tohoto hlediska. Je to obrovský technologický krok, který změní všechno. Někdo říká, že to splaskne jako bublina. Tomu nevěřím. Prostě se jede dál. Vývoj, tak je to třeba brát. Znám lidi, třeba i z mého oboru, kteří AI odmítají, chovají se pohrdavě, jenomže bez ní brzy budou irelevantní. Nedávno jsem jako lektor dělal jedno školení a dost mě překvapilo, že když jsem zmínil, že jim AI v některých věcech zjednoduší život, ti starší se ošívali. Je to stejné jako v minulosti, je třeba se přizpůsobit. 

2) Minulý rok měla moje sestřenice svatbu. Fotograf byl můj starý známý a ten mi tvrdil, že všechny snímky nechává projet přes umělou inteligenci. Sám tomuto oboru zas tolik nerozumím, beru focení spíše jako relax. Jak na to koukáš ty ze své profesionální pozice? Lze ještě v dnešní době zachovat nějakou autenticitu? Spousta lidí začala fotit na analog.

Václav: No tohle nechápu jak z hlediska fotografa profesionála, tak především z hlediska nevěsty a tak dále. Chcete mít krásné fotky i za cenu lži? Ze svatby? Ještě bych pochopil upravený portrét, ale de facto reportážní foto? Za mě zhovadilost. Na druhou stranu… svatební foto je sama o sobě disciplína. Nevěsty jsou kolikrát tak zmasírované ze sociálních sítí, a já to chápu, že prostě také chtějí mít co nejdokonalejší fotky, i za cenu ohýbání skutečnosti. Prostě žijeme v době umělé reality. Socky nám neustále vnucují, jak jsou všichni kolem dokonalí, krásní, chytří, prachatí, jací jsou to lektoři, kouči a tak dále… no a my se podíváme do zrcadla a vidíme obyčejnýho člověka.

3) Zdá se, že společnost je v názorech na AI trochu rozdělená. Přijde mi, že lidé, kteří mají nějaké nadání, se na ni dívají trochu skrz prsty. Naopak ti méně talentovaní v ní vidí bezva příležitost se jim vyrovnat. V této souvislosti mě napadá jedna veselá příhoda. Někdo mi před pár měsíci posílal vizualizaci vygenerovaného domu s tím, že ušetří za inženýra. Dlaň mi pleskla o čelo. No, hodně štěstí, chlape, pomyslel jsem si. Vybavil jsem si totiž, jak jsem před časem pět hodin tomuto programu vysvětloval, jaký chci vytvořit obrázek, a on to pak stejně udělal blbě. Vidíš tyto technologie jako nepřítele, nebo pomocníka? Pokud platí první možnost, dá se s nimi vůbec nějak bojovat?

Václav: Je to bezesporu pomocník. Z hlediska umění ale nikoliv. Tam je to prostě průšvih, který už se nezastaví. V tomhle jsem staromilec. Ale není to jen z hlediska AI. Vadí mi digitální efekty ve filmech, vadí mi dorovnávání hudebních nahrávek, vadí mi umělé obaly hudebních alb…

4) Nedávno jsem sledoval dokument na Netflixu, kde na toto téma mluvil Bill Gates. Musím přiznat, že jsem donedávna moc nevěřil, že by nuly a jedničky dokázaly tvořit nějaké hlubší umění. Verze, se kterými se zatím setkávám, mi stále přijdou natvrdlé a strojové. Jenže právě Gates ve zmiňovaném pořadu říkal, že se AI učí sama a už tomuto procesu sami ani moc nerozumí. Asi Berry (Music Magick) plácl minulý rok v létě, že lidi přestane kultura zajímat, když si budou myslet, že ji generuje počítač. Nezačnou třeba autoři záměrně dělat chyby, aby bylo poznat, že se stále jedná o výtvor lidského pokolení? Přemýšlíš už teď o nějakých záměrných kazech do budoucna?

Václav: Berry je optimista. Tohle s ním nesdílím. Je to taková ta androšská bublina, se kterou se často setkávám: Lidi chtějí autenticitu. Jací lidé? Já třeba ano. Pro mě je autenticita důležitá. Ale kolik takových je? Nechci nikoho podceňovat, ale věřím, že 90 procent lidí nebude řešit, jestli je to real nebo AI. Podívej se na filmy. Pusť si starou klasiku třeba z osmdesátek a pak dnešní umělohmotný blockbuster. Vadí někomu, že je to celé točené před zeleným plátnem a ve finále to k AI nemá daleko? Nevadí. A ještě pozor. Pokud si někdo myslí, že v metalové scéně jsou jen srdcaři, kteří by nikdy AI do svého tvůrčího života nevpustili, je fakt radovan. Samozřejmě takoví jsou a budou, a já si toho cením, protože pro mě je skutečná muzika, dokonalá ve své nedokonalosti, nejdůležitější, jenomže divil by ses, kolik i tvrděmetalových muzikantů z našeho rybníčku to dneska používá. Zároveň to i někteří přiznávají a nestydí se za to. V tom je obrovský posun. Dřív to bylo tabu, dnes se to stává normou. Jak jeden muzikant psal na sockách: Proč bych s tím chodil do studia, když si demo z mobilu hodím do AI a máme skvěle znějící singl. To skvěle je samozřejmě diskutabilní… Ale de facto je v tom všechno. Vlastně jsem z toho svým způsobem smutný, ale co nadělám. Můj problém.

5) Teď zapomeňme na černé scénáře. Existuje možnost, že ti nejnadanější mají teď motivaci navíc udělat něco unikátního a osobního? Nebo je to konečná a pod hudbou, knihami, obrazy a filmy budou podepsané ChatGPT, Google Gemini, Claude a podobně?

Václav: To si nemyslím. Tvůrčí člověk bude tvořit dál, nebude myslet na to, že by měl překonat AI a podobně. Pokud seš opravdu tvůrčí, musí to z tebe ven. Pokud seš jen dělník, stačí ti holt AI. Ale v tomhle si fakt nedělám iluze. Budeme zaplavení AI hudbou, knihami, filmy. Nedivil bych se, že se to vyvine tak, že nakonec obyčejné lidské umění přijde lidem divné. Bude se vymykat. Ale víš co? I kdyby teď veškerá hudba byla AI, je mi to svým způsobem jedno. Za ty desítky let vzniklo tolik nahrávek, co ještě čekají, až je objevím, že se můžu navždy obracet do minulost, byť to zní zpátečnicky. Ale promiň… zase se vrátím k filmům… vždycky si radši pustím prvního Ramba nebo Smrtonosnou past než jakýkoliv dnešní akční film. Závěrem musím říct, že mi na tom vadí jedna věc. A to, že už ničemu nevěřím. Zpívá opravdu osmdesátiletý zpěvák jako ve dvaceti? Třeba jo, ale já v tom cítím mašinky a bere mi to radost z poslechu. Přitom i věk se dá skvěle využít. Nejlepší deska Billie Holiday je plná zdevastovaného zpěvu, který má do dokonalosti daleko, ale právě v tom je největší kouzlo. Kdyby ji točila dneska, byla by vyleštěná a bez duše.

https://vaclavvotruba.cz/